Běžíme Křížovou cestou – bylo by to pomalu na Otčenáš, kdybych ho uměl. Někdo tu totiž postavil schody přímo vzhůru. Spíše jdu, opírám se o kolena a myslím na svoji kostivalovou mast doma. Pak chvíli oddych a seběh po asfaltu ke kravínu. Již by se mi hodila první občerstvovačka. Následuje pomalý stoupák, pro změnu opět na plném slunci. Pak zase les a na šestém kilometru se ocitáme U Václava a pokračujeme Pánovou cestou v protisměru trati Rallye Sudety. Poznávám zrádné balvany, o které se zastavilo nemálo bikerů. Tomas mě tu povzbuzuje slovy: "Tady už to znáš!". Přemýšlím, jak je to proboha ještě daleko. Zas kopec dolů, tak pouštím brzdy, ale nějak to samo nejede. Závěrečné stoupání pak zvládám soustavou skoků a poskoků po pískovcových kamenech. Finišuju na rovince sám se sebou a po 42 minutách a 59 sekundách konečně probíhám vysněným cílem na 24. místě celkově a 14. v M35. Jsem na Hvězdě, 674 m n.m.. Zachraňují mě 3 kelímky slastného ionťáku. Divím se, kolik je tu už závodníků – dávno vydýchaných a občerstvených. Chvilku po mně dobíhá Jitka Pešinová (44:41), která byla ještě 2 km před cílem třetí mezi ženami, ale nakonec se musela spokojit s 5. místem a 2. v Ž19. Vítězi se stali Jiří Magál (34:47) mezi muži a Táňa Metelková (40:36) mezi ženami. Člověk by poklábosil, já se však po chvíli obracím a pádím zpět, najít svoji ženu s dcerou, které jsem, naznaje trasu, poslal někam úplně jinam. Výsledky.
Na závěr bych se s vámi rád podělil o objev, který jsem během tohoto závodu učinil. Při běhání nezáleží na tom, jak vytuněné máte kolo, jak dobře máte seřízené brzdy a přehazku, či jste píchli nebo nepíchli. Běhání je jen o vás. A o tom, jak dobře si zavážete tkaničky. Takže bikeři, občas sesedněte a běhu zdar!
Honza Melišík (Čmelda)