Zatímco na kopci svítilo sluníčko, v Deštném už je mlha a nevlídno. Nevadí, v útulném penzionu, který jsem si zajistila předem, je příjemně. Večer mi přiletěla sms-ka, že redpoinťáci budou od soboty do neděle kolečkovat na Orlickém Záhoří. Na sobotní dopoledne máme naplánovaný výlet autem na Šerlich, tůru na Velkou Deštnou a návštěvu Masaryčky. Už chápu, proč dole v mlze nepotkáte ani živáčka, když na hřebenech je tak krásně. Po třech hodinách jsme utahaní všichni a jdem na čaj. V tom mi zvoní telefon, že Michal, Tomas a Jirka už čekají v sedle na bezpečný odvoz do údolí. Naskládáme se do oktávky, která není nafukovací, a pomalu kloužem k hotelu Kunštát, kde jsou ubytovaní. Z kopce to rozjíždím maximálně na dvojku, je to pekelně namrzlý - jak to mohli vyjet, nechápu. Začíná se mi rýsovat možnost, že se i já svezu na kolcích. Odpolko vyrážím podél hranice po polské straně - bezva profil, bezva silnice a z redpoinťáků se stávají bezva chůvy. Na druhou fázi vyrážejí potom i ostatní. Navečer jede Jirka domů, místo něj přijíždí Lukáš a nakonec se tu našel i jeden pokoj pro nás, tak si prodlužujeme "dovolenou" do neděle. Ráno využiju hlídání a dám si ještě hodinku na kolcích, pro změnu na Neratov. Demjánek dává hrdinský skoro 40 km dlouhý okruh přes Bartošovice, Tomas slabou třicítku a Lukáš dvacet. Po lehkém obědě jdou chlapi ještě na druhou fázi a já s kluky vyrážím směr Krkonoše. Čtyřdenní výlet stál za to, počasí vyšlo, pivo nám natočili, snídani připravili a ani ty děti tolik nezlobily. Navíc super asfalt, minimum aut a krásná krajina. Tak zase někdy. (Jitka)