Úterý 29. 3. Na poslední dlouhý švih do rovin jsme vyrazili za slunečného počasí společně s pítrsáky. Cesta na východ nám pěkně utíkala a když jsme po dvou hodinách konečně uviděli moře a odbočili doprava na Porto Cristo, tak nás opustili Demjan se Slabochem a dalšími dvěma věrnými, kteří dostali chuť na kávu. V osmi lidech jsme se párkrát vystřídali na špici a přes Santanyi podél vody jsme byli ve svižném tempu za 6 a půl hodiny na hotelu. Celkem mně to ukázalo 183 km s průměrným výkonem 215 wattů. Demjanovci přijeli hodinu po nás se 175 km a zároveň s nimi se vrátila dvojice Kohoutek – Fulka z etapy přes Soller, jezera a Lluc. Středa 30. 3. Večer letíme domů, ale počasí je super, tak ještě s Mártym jedeme na kafe do Llucmajoru. Míša vyrazil na kolo už o hodinu dřív, aby stihl sbalit a Slípka se Slabochem už na kolo nejdou. Fuliš si přidělal hrazdu na řidítka a vydal se sólo na Formentor a zpět. Cestou dvakrát píchnul, 4 km šel pěšky, ale se 185 km se vrátil ještě před naším odjezdem. Trochu opožděný odjezd na letiště nás lehce vystresoval, ale nakonec jsme letadlo stihli. Let byl v klidu, ale překvapení nás čekalo v Drážďanech. Dispečer se spletl a zapomněl pro nás poslat autobus. Čtvrtek 31. 3. Náhradní řidič sice hned vyrazil, ale noc na letišti nás neminula a domů jsme se dostali až před polednem. A kolik jsme najeli? Demjanovič 1500 km, Fulka 1400 km, Kohoutek 1200 km, Rýva 1600 km, Slabý 1500 km a já 1700 km (celkem nastoupáno 15000 metrů a na kole stráveno 62 hodin). Ve fotogalerii je pár fotek od Michala Demjanoviče a ode mě. (tomas)