Kde a kdy? Kdykoliv, stačí zajet přes Kudowu Zdroj na Čihalku, nasadit běžky a vyrazit. Je pátek, zítra mě čeká závod, tak bych se měl spíš připravovat, mazat běžky a cpát se nudlema. Mně to ale nedá, zavírám dílnu a opět vyrážím na Bunkrovku. Letošní zimu to je už několikátý pokus o projetí se po upravené trase. Konečně, vítají mě dvě glajzy na klasiku a mezi nima manžestr. Dojem trošku kazí problém s parkováním. Můžu sice zastavit na vrcholu stoupání před Zielincem a dojít asi 300 metrů zpět po silnici, ale radši se rozcvičím deset minut s lopatou a parkuju přímo na hraničním přechodu. Je už šero, ale trasa je upravená tak perfektně, že by se dalo jezdit i poslepu. Asi po 2 km stoupání pod Maliník mě čeká nejkrásnější pasáž. Cesta se klikatí snad 5 km skoro po rovině, s čímž se v našich horách jen tak nesetkáte a průseky v lese odkrývají krásný výhledy na západ. Ojíněné větve jehličnanů, to je na horách normálka, ale tady se střídají smrky s duby a nevím čím ještě, a větve vytvářejí pocit, že jedete tunelem. Prostě bomba, nejradši bych jezdil do omdlení. Čelovku vůbec nezapínám, takhle vnímám okolí líp. Kochám se a kilometry přibývají. Končím, musím Vám dát vědět, abyste si to taky užili. V součastných sněhových podmínkách doporučuji spíš klasiku, nemusíte plácat žádný povidla a jakýkoliv tuhý je skoro tutovka. Demjánek