V úterý jsou všichni odpočati a plni sil (až na mě). Jihozápadní vítr má mít rychlost 40 km/h. V plánu mám 90 km v kompenzačním pásmu, tak vyrážím po větru a po chvíli mě dojíždí patnáctičlenná skupinka norských juniorů a žen. S trenérem na konci vytvořím poslední dvojici a nechám se zčásti odvézt a zčásti odfouknout za Sa Rápitu, kde se odpojuji. Zpátky už jedu za svý a je to docela fuška. Fouká a na pláži je docela pusto, radost mají jen surfaři, kaitaři a jachtaři. Na hotelu jsem první a jako druhá se vrací Ríšova skupina, která najela 150 km přes Soller a Lluc. Chvilku po nich dojíždí Pítrsova parta, která si dala to samé opačně s 30 km přídavkem.
Třináctý den je středa a shodou okolností všichni vyjíždíme ve třech skupinách směr Soller. Jediný Čmeldovci jedou přes jezera na Lluc a domů. Ostatní volíme směr Deia, Valldemossa, a Puigpuyent, kde to někteří točí na Esporles a Palmu a ostatní pokračují přes Es Capdellu a Calvii do Palmy. Do všech kopců se jelo docela svižně, ale přesto si někteří ještě něco přidávají, takže se naše kilometráže pohybují od 113 do 170. Jediný Aleš z jičínské party projel celé západní pobřeží přes Banyalbufar do Andratxe, kde je silnice uzavřena pro sesuv její části.
Čtvrtek je poslední den, kdy se dá vyjet na plnohodnotný trénink. Využíváme toho a jedeme společně klasiku na východ. Přes Sa Rápitu a Santanyi po větru to ve dvojičkách krásně utíká, tempo držíme na Porto Colom, Felanitx a zpět do Santanyi. Stejnou cestou se vracíme jen s mírným protivětrem za více méně pravidelného střídání a nakonec nám to dělá bez mála 170 km s průměrem přes 32 km/h. Pítrsovi s Jaruchem to je málo, tak ještě jedou dotočit dvoukilo.

Tomas