Šestý den je středa a většina si dává volno s kolem, což znamená 30 - 60 km volným tempem. Já jedu s Demjánkem, Slabochem a Mártym přes Palmu na Calvii, Es Capdellu, Galileu, Puigpuyent do Esporles, kde je povinná káva. Máme za sebou tři výživná 15 - 20ti minutová stoupání serpentinami a čeká nás již jen zvlněný terén přes Santa Marii, Algaidu a Llucmajor na hotel, což dá celkem nějakých 123 km.
Ve čtvrtek vyráží polická a jičínská sekce na naši středeční trasu, ale přidávají si navíc ještě jeden kopec do Valldemossy. Podobně jedou i Čmeldovci, kteří si to naopak o poslední kopec zkracují. Demjan s Mártym mají horolezecký den, já mám v plánu 150 km dlouhou sólo psychoterapii ve zvlněným terénu středem ostrova s otočkou v Porto Colom na východním pobřeží a zbytek party jede oblíbený okruh přes Orient.
V pátek se nám to láme, svítí sluníčko a trochu víc fouká. Všichni, až na Mártyho, si dáváme stejný cíl: Sa Calobra – přístav na severu ostrova vzdálený od našeho hotelu 75 km, ležící za hřebenem hor, kde na posledních 10 km klesnete o 682 metrů. Zpátky to zase musíte vyjet nebo se vrátit lodí okolo ostrova. Pítrsova parta se tam vydala přes Soller a ostatní přes Incu, do které si někteří radši dojeli vlakem nebo autem. Do Sa Calobry i z ní se nakonec všichni ve zdraví dostali a večer bylo co zapíjet. Celý okruh přes Soller a Incu obnáší 160 km a 3000 nastoupaných metrů.

Tomas