Počasí, zdá se, pro dnešní den se umoudřilo a bude nádherně. Po vydatné snídani nastupuji s ostatními šesti sty závodníky do vlakových vagónů a jedeme na start pětasedmdesátky, který je v Obertraunu. V 10 hodin jsme vypuštěni na trať. Během prvních kilometrů, které jsou namotané okolo dolní stanice lanovky na Dachstein, padám v jednom terénním úseku díky nešťastníkovi přede mnou. Je to mokré, klouže to a i přes moji opatrnost do něj bourám. Nic mi není, beru kolo a honem dál. Jenže mi to vůbec nejede. Předjíždí mě jeden vláček závodníků za druhým a já se ne a ne chytit. Po silnici přijíždíme do Hallstattu. Atmosféra podél trati je kouzelná, všichni fandí, staré babky i malé děti. Blíží se stoupání na Salzberg, kdo neochutnal nepochopí (540 výškových metrů na 3,7km, v jednom místě dokonce 32 m na 100 m výšky). U trati mi hlásí 10. místo v ženách. Statečně bojuji a když slézají ostatní, tlačím taky. Při tom zjišťuji, že se mi skoro netočí zadní kolo. Výborně, tím se to celé vysvětluje, zablokovaná zadní brzda, že bych se konečně nechala přemluvit na kotouče? Rychle spravuju co se dá a hned to letí vzhůru skoro samo, to je radosti. V horní části se tlačí po asfaltu, že podkluzují tretry, do toho nás ochlazují vodou ze zahradních hadic, ale mě už nic nezastaví. Následuje sjezd k nádherným vodopadům a výjezd 7,5 km serpentýnami klikatícími se až na Rosalm do nejvyššího bodu všech tras závodu. Díky středečnímu projetí této části, vím co mám čekat a jede se mi dobře, i trochu pofukuje a slunko se dá vydržet. Závodní pole už je roztrhané a já tu a tam někoho předjedu. Ve sjezdu ke Gosausee se otevírá pohled na západní stranu ledovce Dachsteinu, stále to svádí se kochat, ale raději se věnuji bezpečnému sjezdu. Do cíle už zbývá 35 km a jeden delší výjezd přibližně 500 výškových metrů. Sil ubývá, nohy lehce tvrdnou, ale když ke konci stoupání dojíždím další dvě ženy, dodává mi to energii. Nevím sice na jaké jsem pozici, je mi to jedno, ale chci přeci zajet co nejlépe. Sjezd, občerstvovačka, asfalt, šotolina, jezero Hallstatersee a spolu s Honzou ze Slovenska to valíme k cíli. Za námi nikdo na dohled. Posledních 5 km se k naší trase připojuje padesátka a dojíždí nás čelo ze stodvacítky, z čehož vzniká celkem nebezpečné předjíždění a pokřikování v nepřehledných místech. Poslední úsek před cílem se ještě proplétá uličkami Bad Goisernu a s časem 4:13 prolétávám cílem.
Nakonec z toho je 3. místo v ženách, 2. v kategorii AK 1 a 85. celkově, což je víc než jsem si dokázala představit. Snad jsem Redpointu a Sudetům ostudu neudělala. Je to krásný závod s nádhernou atmosférou. Těším se, že sem zavítám zase, ale od stoupání na Salzberg si ráda přes zimu odpočinu. S 211 km dlouhou tratí se mimo jiné popasoval také Martin Šilhán, který tento extrémní závod dokončil za 14 hodin, 57 minut a 30 sekund na 248. místě. Díky. Kláří