Prolog, obtížnost 1, 25. 7. 2010
Nedělní 3 km dlouhá časovka do vrchu s převýšením 175 metrů se startem v Duszniky Zdrój a s cílem v biatlonovém středisku Jamrozowa Polana vedla většinou po dlažbě nebo asfaltu a měla pouze určit postavení na startu první etapy. Nejlepšího času 8 minut a 6 sekund dosáhl Belgičan Wouter Cleppe, ztrátu 6 sekund měl polský Swat team 2 (Sylwester a Sebastian Swat) a o další sekundu pomalejší byl Team město Králíky (Jakub Fabián a David Vostrčil). Mně to docela sedlo a mohl jsem jet podstatně rychleji než Petr, kterému se nejelo nejlíp, ale ve dvojici se počítá ten druhý, takže jsme dojeli společně na celkově 14. místě v týmech a 3. v masters. foto

1. etapa, obtížnost 3, 26. 7. 2010
V pondělí nás čekala zahřívací 83 km dlouhá etapa Orlickými a Bystřickými horami s 2000 metry převýšení. První 10 km dlouhý kopec na Vrchmezí (1084 m.n.m.), v jehož závěru byly i tlačené figury, nadělil startovní pole na různě velké skupinky, které po zbytek etapy, která nebyla příliš technicky náročná, většinou spolupracovaly. Rovinatý úsek zvaný Černá bahna v Bystřických horách prověřil technickou zdatnost jezdců v blátě, ale oproti loňsku se to dalo většinou projet. Do cíle v Králíkách přijel jako první Wouter Cleppe (3:43:40), který atakoval v posledním vážném stoupání na Suchý vrch (880 m.n.m.), druhý byl s více než 2 minutami ztráty belgický tým Nomadesk.com (Kris Hertsens a Kris Henderiecks), s nimiž dorazil i třetí Mário Nebesář. V našem Czech Sudety Teamu jsem byl brzdou tentokrát já, ale Petr měl se mnou trpělivost a vždycky počkal, aby mně zase vzápětí ujel. Nakonec to znamenalo 11. místo v týmech a opět 3. místo v masters. foto

2. etapa, obtížnost 4, 27. 7. 2010
Úterní královská etapa měřila 78 km, měla převýšení 2600 metrů a vedla zpět do Polska masivem Králického Sněžníku. Po úvodních 12 km do kopce následoval pikantní sjezdík a 11 km dlouhé stoupání s převýšením 580 metrů k chatě pod vrcholem Sněžníku (1280 m.n.m.). Následujících 2 km náročného sjezdu turistickým chodníkem bylo pro někoho za odměnu, pro někoho za trest. Ještě jednou jsme si vystoupali na Sněžník a přes Zmijovec dojeli k Černé hoře (1205m.n.m.), odkud následoval poslední těžší sjezdík do Sienny a závěrečných 10 km do cíle v Stronie Slaskie. Jako první projel cílem Belgičan Wouter Cleppe (3:57:26) a se ztrátou 8 minut přijela pětičlenná skupina, ve které spurt o druhé místo vyhrál Mário Nebesář před Tomsem Flaksisem z Lotyšska a Tomášem Kechrtem. Nám se to konečně trochu rozjelo. Na Králičák se sice Petrovi zdálo že jedem pomalu, tak si mně přivázal na mlíko, který někde našel a hned jsme začali předjíždět jednotlivce i dvojice před sebou. Už tak vysoké tepy se mně ještě zvedly a na horu jsme vyjeli s náskokem, který jsme ale vzápětí díky Petrově pádu do lesa a po chvíli ještě do potoka zase ztratili. Naštěstí se mu nic vážnýho nestalo a v cíli to znamenalo posun na 5. místo v týmech a 2. v masters. foto

3. etapa, obtížnost 4, 28. 7. 2010
Ve středu to mohlo na první pohled vypadat jako odpočinkových 60 km Zlatými horami s převýšením 2000 metrů, ale zdání klame. Po vyjetí úvodního 8 km dlouhého asfaltového stoupání na Holou horu (922 m.n.m.) následoval dlouhý a technický sjezd s velkými balvany. Na Borůvkovou horu (900m.n.m.) vedlo nejtěžší stoupání této etapy - 2 km dlouhý singltrek na kašpárka. Po krátkém vydechnutí ve sjezdu následovalo skoro to samé na Velký Javorník (872 m.n.m.). Druhá polovina trati byla již lehčí, ale o to víc se muselo šlapat. Lahůdkou byl celkem dlouhý závěrečný kamenitý sjezdík Křížovou cestou do cíle v Bardo. Vyhrál opět Wouter Cleppe, který přijel společněs dvojicí Nomadesk.com (2:54:47) a s více než pětiminutovou ztrátou přijeli čtvrtý Toms Flaksis a pátý Mário Nebesář. Petr zjistil co na mě platí a jel tak, že jsem ho do kopců honil a s kopců většinou dojížděl. V závěru mi to odtáhnul a nakonec nám to dalo na 4. místo v týmech a opět 2. v masters. foto

4. etapa, obtížnost 5 – 6, 29. 7. 2010
Čtvrteční etapa Sovími horami měřila také jen 60 km, ale vedla přes 8 sedel a měla převýšení 2500 metrů. Po asfaltu se jely jen úvodní 3 km - konečně opravdové bajkování! Zážitkem byl přejezd 50 m vysokého a 2,5 m širokého bývalého železničního mostu bez zábradlí, následný extrémně prudký sjezd a jízda po rozvalinách hradu ve Stříbrné hoře. Profil vypadal tak, že prvních 40 km se střídaly krátké výjezdy a sjezdy, ale více méně se stále nabírala výška s vyvrcholením na Velké Sově (1015m.n.m.), ze které následoval trojvykřičníkový sjezd, pak znovu nahoru na Malou Sovu a další tři vykřičníky dolů. Po výjezdovýšlapu na Grzadki, kde Véna při značení trati málem převrátil své pajero na záda, to bylo už jen 15 km do cíle v Gluszici. V cíli byl přes zabloudění vedoucí čtveřice pro změnu opět první Wouter Cleppe (3:29:01) před o čtyři minuty pomalejší trojicí, která dojela v pořadí Mário Nebesář, Janssens Kris z Belgie a Toms Flaksis. Nám se jelo konečně dobře, dokonce jsme se v závěru dostali na 2.místo v týmech, ale pár kilometrů před cílem jsem měl pomalý defekt, takže jsme třikrát dofukovali a jeden tým i pár jednotlivců nás zase předejelo. Nakonec to ale stačilo na 3. místo v týmech a 1. místo v masters. foto

5. etapa, obtížnost 3, 30. 7. 2010
Páteční poslední 75 km dlouhá etapa s 2000 metry převýšení neměla být procházkou, ale nakonec se prošli všichni. Jako tradičně se první půlhodinu jelo do kopce. Tentokrát přes Andrzejowku na Ruprechtický špičák (888m.n.m.), kde nejprudší poslední úsek nešel skoro ani vyjít. Pohraniční stezka Javořími horami, dlouhá 20 km byla plná prudkých výjezdů a sjezdů a místy protkaná kořeny kolem stojících stromů, což donutilo mnohé hardtailisty přemýšlet o výhodách celoodpruženého kola. Trochu nudný, ale krajinově vděčný, byl 12 km asfaltový přejezd přes Radkow do Božanova. Následující stoupání na Machovský kříž vedlo po trati Sudet, což bylo příjemným zážitkem. Národním parkem Stolových hor přes Pasterku a Karlow to už byl jen kousek do cíle v lázeňském městečku Kudowa Zdroj. Společně do cíle přijel jako první tým Nomadesk.com a Wouter Cleppe, necelé tři minuty za nimi následovala dvojice Toms Flaksis a Mário Nebesář. My jsme si po celou dobu kontrolovali vedení v masters a v závěru se dokonce opět propracovali na 2. místo v týmech. foto

Co říci závěrem?
Emotivní dojezdy do cíle, vyhlášení celkových výsledků a závěrečný raut v Kudowa Zdroj byly opravdovým zážitkem, který stál za tu dřinu. Díky celému organizačnímu týmu i všem závodníkům (především ale Petrovi) za krásný týden. To, že vyhráli všichni, kteří dojeli do cíle, u etapáku platí na 100%. Náš CZECH SUDETY TEAM nakonec skončil celkově 4. v týmech a 2. v masters.
Tomas Čada

A takhle to viděl druhý člen Czech Sudety Teamu - Petr Kordík, aneb Sudety MTB Chalenge 2010 ze sedla hardtailu.
Vrátil jsem se na tento etapák po čtyřech letech. Přeci jenom trochu méně trénovaný, ale snad o trochu zkušenější. Parťákem do teamu mně byl Tomáš Čada z Teplic nad Metují. Do závodu jsem šel s vidinou pěkného bajkování a pohodové atmosféry celého podniku.
Vše se naprosto splnilo. Trasy jednotlivých etap, které tvoří především Véna Hornych jsou naprostou bikovou lahůdkou. Super cestičky krásnou přírodou, těžké sjezdy, dlouhé kopce a nádherné výhledy do krajiny. O obtížnosti závodu hovoří i fakt, že nejrychlejší závodníci jeli průměrnou rychlostí pod 20 km/hod. S naprostou profesionalitou označená a zabezpečená trať značně převyšuje úroveň některých českých podniků. Při představě pořádání pěti maratonů po sobě, musím opravdu smeknout...
Atmosféra a pohoda v etapových městečkách je pohlcující. Prostě si užíváte volného času s lidmi, kteří mají podobný naturel. Nějaké to pivko, rozborka techniky a studování tratě na další den vám příjemně vyplní čas a téměř celý týden uteče jako voda.
Když už se zmiňuji o technice, tak musím konstatovat, že celopéro je na tento typ závodu obrovskou výhodou. Z kraje jsem si říkal, že můj pevný duralový Giant je dostačující. Ve sjezdech jsem hodně lidí na fullech předjížděl. Dokonce mi v cíli jeden skotský závodník ukazoval na „véčka“ a ťukal si na hlavu. Nechápal jak na tom můžu jet tak rychle.
Jenomže! Únava, která se v etapáku každý den načítá, vám na pevným kole přibývá mnohem rychleji. Děláte zbytečné chyby a rázem je i sebedůvěra pryč. Mnohem více namáháte nohy při přejezdech kořenů a kamenů. Něco mezi jízdou v sedle a ze sedla. Poslední den asi po 5 kilometrovém úseku tímto typem terénu jsem kolo málem hodil do lesa. Dánský borec na scalpelu, jedoucí v tu chvíli se mnou, si jenom tak seděl, ťapkal nohama, zatím co já se tam zmítal jak magor...
Tento závod mohu doporučit všem, kteří si chtějí užít týden v prostředí báječných lidí, tak na shledanou za rok. Více o závodu naleznete na www.mtbchallenge.pl. Petr Kordík – Korďas