V neděli vyrážíme všichni díky posunu času až o půl jedenácté a slunce se opět ukazuje v plné síle. S Ríšou, Vojtou a Mártym se rozhodujeme pro Orient. Zatím, co si těch 5 km serpentin dávám podruhý, kluci odjíždějí a potkáváme se čirou náhodou až po dvou hodinách na vrcholu Randy. Společně pak dojíždíme přes pobřeží na hotel. Na budíku mám 130 km. Čmela s taťkou si dávají serpentiny na Soller s návratem přes Valldemossu, čímž si připisují ten den nejvíc - 145 km. Vrchol Sant Salvadoru dobývá zbytek posádky, ale pouhých 120 km jim trochu snižuje průměr.
Jedenáctý den je pondělí, slunce pere jak o život a volno mají všichni, kteří až do odletu už odpočívat nebudou. Vyrážím jen já s Honzou na Sant Salvador, jelikož jsme skoro poslední, kdo tam letos ještě nebyl. Těšili jsme se, že se s někým svezeme, ale velký skupiny na východ nějak přestaly jezdit. Tak si to vychutnáváme ve dvou a po 80 km a závěrečném 5 km stoupání na malou prohrávám spurt k santuariu na vrcholu. Na hotel nám to přes Petru a Algaidu dává dalších 75 km a celou etapu s převýšením 1200 metrů zvládáme za 5 a půl hodiny s průměrnou rychlostí těsně pod 29 km/h a průměrným tepem těsně nad 130/min.

Tomas