ROZHOVOR S VÍTĚZEM
Tomáš Doležal, mezi kamarády
známý spíše jako Doldy, se letos, již podruhé v
historii, stal vítězem prestižního bajkového
maratónu, finálového závodu Českého poháru,
Cannondale Rallye Sudety, který se konal tuto
sobotu v Teplicích nad Metují.
Na to, jaké byly letošní Sudety očima vítěze,
jsme se ho zeptali těsně po závodě.
Tomáši, jaký byl průběh letošních Sudet z
pohledu vítěze? Kdy jsi začal věřit, že to
„dopadne“?
Z mého pohledu letos probíhalo vše bez problému.
Vyhýbaly se mi technické problémy, nepřišla žádná
větší krize. Od startu jsem si hlídal čelo závodu
a snažil se šetřit síly na nejtěžší pasáže
závodu, ve kterých se mi pak povedlo všem
soupeřům ujet a svůj náskok zvyšovat až do cíle.
Které pasáže jsou na trati Sudet pro tebe
nejtěžší, ať už z pohledu technické, fyzické
náročnosti nebo „nezáživnosti“?
Takových míst je na trati hrozně moc, ale z
výjezdu jsou pro mne nejhorší Amerika a Bor,
tyhle dva kopce jsou opravdu extrémní, vyjet je,
to je obtížné i v tréninku, kdy pod ně přijede
člověk odpočatý. Sjezdy jsou taky obtížné, ale to
mi letos až tak nevadilo, snažil jsem se v nich
jezdit na jistotu.
Hodně obávaný je sjezd z Hvězdy, jaký byl
letos?
Letos to bylo hodně vymleté od dešťů, proto jsem
si našel úplně novou stopu, kterou nejel snad
nikdo jiný. Pro diváky je to hodně zajímavý
sjezd, kde bylo letos možná tři sta lidí. Ti pak
patřičně zapojí hlasivky a ocení, když se někdo
rozhodne celý úsek sjet.
Takže vnímáš při závodě lidi kolem trati,
kteří ti fandí? Pomáhá ti to?
Určitě vnímám, fandění lidí mi osobně hodně
pomáhá, hecuje mě k ještě vyššímu nasazení a
výkonu.
Jaká byla tvoje příprava? Jak dlouho
trvala? Kolik km to „stálo“?
Příprava trvá celý rok, letos jsem najel asi
sedmnáct tisíc kilometrů na kole, dva tisíce
kilometrů na lyžích a k tomu něco naběhal.
Speciální příprava podřízená tomuhle závodu mi
zabrala poslední měsíc.
Co by jsi poradil každému, kdo chce v
takovém závodě uspět?
Hlavně by měl najezdit hodně kilometrů, to je
základ, pak se zaměřit na techniku a velkou
výhodou je i znalost trati, takže si celý závod
dopředu projet. No a nakonec to chce mít ještě
hodně štěstí a pevné vůle.
Vyhrál jsi Sudety podruhé. V čem se lišil
rok 2002 od letošního ročníku?
Letos se mi jelo tak dobře, že jsem už v Machově
na sedmdesátém kilometru věřil, že vyhraju. V
roce 2002 jsem jel taky dlouho sám na prvním
místě, ale můj náskok se nezvyšoval, tenkrát to
bylo mnohem víc vydřený.
Je něco co bys na téhle bajkové legendě
změnil? Co popřeješ Sudetám do budoucna?
Myslím, že tenhle závod je na hodně dobrý úrovni,
trať je vážně extrémní, to se mi líbí. Možná by
si zasloužil silnější mezinárodní účast, to by ho
ještě pozvedlo.
Máš za sebou vynikající sezónu, co
plánuješ dál?
Teď mne čeká odpočinek, ale jen krátký, protože
se chci dobře připravit na sezónu v zimním
triatlonu, která začíná už v prosinci, na to se
hodně těším.
Zimní triatlon? Můžeš to trošku
přiblížit?
Běh, kolo a lyže, vše na sněhu. Jsou to tři
disciplíny, které mě hodně baví, proto chci
zkusit jak mi půjde závodit ve všech dohromady.
Mám v plánu letos odjet Mistrovství republiky a
závody Světového poháru v zimním triatlonu.