ROZHOVOR S VÍTĚZEM
Tomáš Doležal, mezi kamarády známý spíše jako Doldy, se letos, již podruhé v historii, stal vítězem prestižního bajkového maratónu, finálového závodu Českého poháru, Cannondale Rallye Sudety, který se konal tuto sobotu v Teplicích nad Metují.
Na to, jaké byly letošní Sudety očima vítěze, jsme se ho zeptali těsně po závodě.
Tomáši, jaký byl průběh letošních Sudet z pohledu vítěze? Kdy jsi začal věřit, že to „dopadne“?
Z mého pohledu letos probíhalo vše bez problému. Vyhýbaly se mi technické problémy, nepřišla žádná větší krize. Od startu jsem si hlídal čelo závodu a snažil se šetřit síly na nejtěžší pasáže závodu, ve kterých se mi pak povedlo všem soupeřům ujet a svůj náskok zvyšovat až do cíle.
Které pasáže jsou na trati Sudet pro tebe nejtěžší, ať už z pohledu technické, fyzické náročnosti nebo „nezáživnosti“?
Takových míst je na trati hrozně moc, ale z výjezdu jsou pro mne nejhorší Amerika a Bor, tyhle dva kopce jsou opravdu extrémní, vyjet je, to je obtížné i v tréninku, kdy pod ně přijede člověk odpočatý. Sjezdy jsou taky obtížné, ale to mi letos až tak nevadilo, snažil jsem se v nich jezdit na jistotu.
Hodně obávaný je sjezd z Hvězdy, jaký byl letos?
Letos to bylo hodně vymleté od dešťů, proto jsem si našel úplně novou stopu, kterou nejel snad nikdo jiný. Pro diváky je to hodně zajímavý sjezd, kde bylo letos možná tři sta lidí. Ti pak patřičně zapojí hlasivky a ocení, když se někdo rozhodne celý úsek sjet.
Takže vnímáš při závodě lidi kolem trati, kteří ti fandí? Pomáhá ti to?
Určitě vnímám, fandění lidí mi osobně hodně pomáhá, hecuje mě k ještě vyššímu nasazení a výkonu.
Jaká byla tvoje příprava? Jak dlouho trvala? Kolik km to „stálo“?
Příprava trvá celý rok, letos jsem najel asi sedmnáct tisíc kilometrů na kole, dva tisíce kilometrů na lyžích a k tomu něco naběhal. Speciální příprava podřízená tomuhle závodu mi zabrala poslední měsíc.
Co by jsi poradil každému, kdo chce v takovém závodě uspět?
Hlavně by měl najezdit hodně kilometrů, to je základ, pak se zaměřit na techniku a velkou výhodou je i znalost trati, takže si celý závod dopředu projet. No a nakonec to chce mít ještě hodně štěstí a pevné vůle.
Vyhrál jsi Sudety podruhé. V čem se lišil rok 2002 od letošního ročníku?
Letos se mi jelo tak dobře, že jsem už v Machově na sedmdesátém kilometru věřil, že vyhraju. V roce 2002 jsem jel taky dlouho sám na prvním místě, ale můj náskok se nezvyšoval, tenkrát to bylo mnohem víc vydřený.
Je něco co bys na téhle bajkové legendě změnil? Co popřeješ Sudetám do budoucna?
Myslím, že tenhle závod je na hodně dobrý úrovni, trať je vážně extrémní, to se mi líbí. Možná by si zasloužil silnější mezinárodní účast, to by ho ještě pozvedlo.
Máš za sebou vynikající sezónu, co plánuješ dál?
Teď mne čeká odpočinek, ale jen krátký, protože se chci dobře připravit na sezónu v zimním triatlonu, která začíná už v prosinci, na to se hodně těším.
Zimní triatlon? Můžeš to trošku přiblížit?
Běh, kolo a lyže, vše na sněhu. Jsou to tři disciplíny, které mě hodně baví, proto chci zkusit jak mi půjde závodit ve všech dohromady. Mám v plánu letos odjet Mistrovství republiky a závody Světového poháru v zimním triatlonu.