SUDETY TOUR 2009 A MOJE SKUPINA
... můj jediný silniční závod, letos počtvrté
Na start jsme s Kájou přijeli
pozdě, spíše já přijela pozdě, Kája se samozřejmě
postavil do první lajny, jak je zvyklý, ale já,
na konec toho davu se mi nechtělo, no a na
základě rady zkušeného jsem drze přelezla ohradu
i s kolem a nacpala se tak do první třetiny
balíku. Bála jsem se, že mi někdo nadá, ale jeden
hned za mnou se mě začal vyptávat na Káju, teda
vůbec jsem nevěděla kdo to je, ale pokecali jsme
si.
Takže start, první dva kilometry byly zaváděcí
(někteří zkušenější závodníci si ještě
zastavovali na malou potřebu), a pak teprve byl
ostrý start, ale já už na těch prvních dvou
kilometrech měla tepy přes 170. Siréna a ostrý
start. Dostala jsem se asi do dvacetičlenné
skupiny, kde jela i loňská vítězka, bylo mi hned
jasné, že do této skupiny asi nepatřím, a taky že
ne, odpadla jsem asi po 20 km, ani jsem se je
nepokoušela dojíždět, za chvíli mě dojela další
skupina, tak 10 km jsem s nimi jela, ale ani do
této skupiny jsem nepatřila, no a tak to šlo, až
čtvrtá skupina byla pro mě, do kopců jsem
nemusela jet až tak na doraz a dokonce občas se i
zpomalilo, a pilo se a smrkalo - to je kapitola
sama pro sebe, silničáři jsou v podstatě prasata
... , pár gejzírů mě zasáhlo... Říkám sousedovi
„konečně rozumná skupina“ no a soused se dal do
řeči, byl z Lipníka, hned se začal vyptávat
na Káju a znal i Jardu, ale jel jen krátkou,
říkal že chodí do práce a krátká mu stačí, ale
pak podotkl, že i Kája chodí do práce a asi že
pracuje více než on. Má přirozená škodolibá
povaha mi nedovolila mu neříct, že je
v podstatě na závodech jen jedna trať, ta
normální, a pak je dětská. To co kdysi řekl Véna
Hornych o krátkých tratích jsem mu už raději
neříkala (trať pro těhotné matky s děckama).
Soused mě ale pak vytočil, najednou jsme
odbočovali vlevo a soused z Lipníka mě říká, že
tady jede jen krátká, a že dlouhá jela rovně!
No já, i když jsem se doma teoreticky na závod
připravovala a trať měla nastudovanou,
zpanikařila (co když byla nějaká změna, ráno na
prezenčce jsme se na mapu závodu už nedívali, no
a na té křižovatce byly jakési šipky i rovně) a
otočila to zpět na křižovatku, tam mě pořadatelé
ujistili, že všichni odbočovali vlevo, a tak jsem
to otočila zpět, byla jsem nasratá, ale v tom
nasrání mě téměř okamžitě dojela MOJE skupina a
měla jsem vyhráno!!! Lipeňáka jsem pak předjela
v posledním táhlém stoupání před rozdělením
tras.
„MOJE skupina“ je skupina asi 6 - 8 lidí, se
kterými jsem Sudety již 2x absolvovala. Převážně
padesátníci, mají mezi sebou asi tak dva tahouny
a na kopcích se čekají, pro mě ideál. Jen minulý
rok jsem s nimi nejela, protože mi na 50. km
upadla klika a já ji pak musela každou chvíli
dotahovat.
Hned jsem je poznala „Áhoooj“ a oni mě taky. Bylo
to asi na 60 km. Jela jsem s nimi až na asi 120
km, no ale důchodci už mi nějak nestačili, a tak
jsem se pak od nich odpoutala (snad mě
s sebou příště ještě vezmou), a to pod
nejtěžším kopcem v závodě „Odolov“ (tedy alespoň
pro mě) nekonečnej a místy často 18 - 20%, možná
není ani tak dlouhej, ale po asi 120 km už se tam
jede snad každému dosti těžko.
Na tento kopec jsem se speciálně psychicky
připravovala už dlouho před závodem (minulý rok
mi došlo a musela jsem i tlačit, potupa totální,
ale nebyla jsem zdaleka sama), hlavní předsevzetí
bylo netlačit. Kupodivu se mi to nějak rozjelo a
v závěru před poslední občerstvovačkou jsem ještě
předjela 4 chlapy, bojovali nechtěli se nechat,
ale podlehli. Poslední občerstvovačka a cca 40 km
do cíle a ještě dva totální kopce jsem jela už
sama a na doraz, doufala jsem, že jak mi Kája
slíbil, mi pojede naproti a potáhne mě, ale
bohužel jsme se minuli.
Celý závod totálně foukalo a připadalo mi, že se
jede pořád proti větru, obzvlášť poslední část,
kdy jsem jela sama, byla těžká.
Letos se ale nejel nejtěžší kopec Vysoká Srbská,
který bývá asi na 50. km kvůli objížďce. Je to
asi jen 1 km dlouhé, ale více než 20% a po
kostkách, tam regulérně dost chlapů tlačí běžně.
Já tam tlačila pouze jednou, když bylo právě po
dešti a tlačil každý, jenže ono to nešlo ani
vytlačit, protože to i v tretrách totálně
klouzalo. Když jsem jela Sudety Tour poprvé, tak
v tomto kopci si mě všimla MOJE skupina, to když
já to vyjela asi na 196 tepech a spousta chlapů
tam tlačila. Nahoře byla občerstvovačka a oni mě
pozbuzovali, já občerstvovačku projela, ne že
bych se nepotřebovala tehdy občerstvit, ale
bolely mě tak nohy, že jsem ani z kola slíst
nemohla. Moje skupina se doobčerstvila a dojela
mě, a hned mi řekli abych jela s nimi, příští rok
se ke mě hlásili už na startu.
V sobotu mi to naměřilo 167,5 km, převýšení
2235m, průměrné tepy 163, max. 189 (no nebyla
Vysoká Srbská abych dosáhla svého maxima),
průměrná rychlost 26,3 (do 110 km než začaly po
řádné kopce jsem měla průměr přes 30). Foukal
silný vítr i Kája to jel asi o 15 minut déle než
jindy (nejen Kája ale i Hruška). Můj čas 6:22 (už
jsem to jela i za 5:56, ale i za 6:36), letos
byla kvůli té objížďce změněná trať a byla asi
trošku delší.