SPECIALIZED SUDETY TOUR 2008
Poslední květnový den, za velmi
teplého počasí se v Teplicích nad Metují jel již
4. ročník Specialized Sudety Tour.
Na závod byli kromě mě přihlášeni i Jindra
Kubíček, který stejně jako já nejel pouze v roce
2006. Dále Honza Hauf, který jel poprvé v loňském
roce a dojel na skvělém 7. místě. A pak nováčci
Petr Stuchlík a Vláďa Bolehovský.
Všichni jsme byli předem přihlášeni na krátkou,
90 kilometrovou trať. Musím říct, že fasování
tašek, kde jsme našli čip, číslo na kolo, číslo
na dres, triko a propagační a informační
materiály, proběhlo jako po drátkách a za dvě
minutky nebylo co řešit.
Já sám o průběhu závodu toho napsat bohužel moc
nemohu. Závod pro mě skončil již na 4,5
kilometru, kdy mě zezadu v rychlosti cca 44 km/h
sestřelil neznámý závodník, za což mu opravdu
děkuji. Je z toho zrušené kolo, praskla helma,
brýle na 4 ks a hlavně na dvakrát zlomena ruka...
Report od těch, co měli větší štěstí a v pořádku
dojeli bude přidán co nevidět...
Pokud nepočítám těch pár silničních závodů v
rámci Dobrušského poháru, tak to v sobotu byla
moje premiéra nejen na Sudety Tour, ale i na
silničním závodě tohoto typu vůbec (na rozdíl od
kolegy-nováčka Vládi Bolehovského, který je už
zkušený matador silničních maratonů).
Od zkušenějších kolegů jsem byl varován, že
vzhledem k absenci většího kopce krátce po startu
jede celý balík první hodinu pohromadě, což bývá
dost nebezpečné, zejména pokud jedete v jeho
zadní části. Na start jsem nastupoval s plánem
začít opatrně, přežít počáteční balík a snažit se
hlídat si tepy, abych se silami vydržel až do
konce. Nervózní začátek závodu překonal moje
obavy. V zadní části peletonu to bylo jako na
gumě – neustálá zrychlení a prudká brždění,
riziko kolize bylo dost reálné. Proto jsem se
snažil opatrně propracovat do předních pozic, šlo
to pomalu a když jsem měl docela slušnou pozici,
tak přišel první velký kopec – Honský špičák –
kde jsem si vzhledem ke svým tepům (a k tomu, že
loňský vítěz mé kategorie Škoda zůstal za mnou)
nechal čelo odjet a chytil se skupinky opozdilců.
Od té doby se pro mě závod radikálně změnil. V
malé skupince, když jsme si vzájemně vyjasnili
svoje představy, zmizela nervozita, začalo se
spolupracovat, občas jsme někoho dojeli, občas se
někdo dotáhl na nás. Takže nás bylo nakonec cca
15-20. Tempo bylo pro mne docela rozumné, v háku
jsem si mohl i orazit, v kopcích (mimo Vysoké
Srbské) jsem nemusel jít přes svůj práh.
Závěrečné stoupání do cíle se mi s pomocí gelu
rovněž podařilo vcelku slušně vyjet (myslím, že
nejrychleji z naší skupinky + navíc další
předjetí odpadlíci).
Subjektivní pocity - relativně poklidný závod bez
nutnosti „závodění“, tempo podle mého, s pomocí
gelů síly vydržely až do konce. Objektivně (podle
tepáku) – průměrná TF cca 15 tepů pod mým AnP,
nad AnP celkově cca 16 minut (nervózní začátek,
Honský špičák, Vysoká Srbská a možná cílový
kopec). Pro srovnání – minulý měsíc na Starobrnu
(MTB) průměrný tep 151 a dvě a půl hodiny trápení
se, kdy si člověk celkově dal daleko více, bez
možnosti odpočinku v háku, jako na tomto
silničním závodě.
Celkově se mi tento – pro mne premiérový - závod
líbil, zvláště když jsem vyhrál svoji kategorii
40-49 let.
Jiří Dvořák, Petr Stuchlík